Zéland bejbe!

Ahoj fanoušku případně možná fanoušci našeho blogu, v tuto chvíli se nacházíme již zpět v Aucklandu. Z hlediska cestování je toto náš poslední příspěvek ze Zélandu, je sice teprve 12. ledna, takže máme ještě necelé 3 týdny do odletu, nicméně jsme si ponechali dostatek času na prodej auta, případně další zařizování spojené s cestou domů. Nejspíše ještě napíšeme jedno krátké shrnutí o prodeji Prevíta a zbytku našich dní, protože v tuto chvíli ještě vůbec nevíme, kde ani jak je strávíme. Tento třiadvacátý příspěvek je tak docela symbolický, neboť jsme na Novém Zélandu v souhrnu strávili přibližně 12 měsíců + 9 je moje oblíbené číslo + 2 lidé (to jsme my) = 23, což nemůže být pouhopouhá náhoda. Zpátky k vyprávění, neboť poslední cestovatelský týden byl, no řekněme zajímavý. Po našem treku na Tongariro jsme strávili noc v kempu v Taupu a další den se asi o 200 km  dál u Taurangy sešli s kamarády Betty a Lukášem z tiskárny na kafíčko, tentokrát bez dortíčku, protože se v nás nečekaně probud

Zdravíčko v novém roce Jak jistě víte, tak jsme hned druhý den po Vánocích vyrazili na cesty. Přišlo nám to jako skvělý nápad, jelikož na Zélandu si dárky dávají až 25. ráno, takže jsme si mysleli, že budou prázdné silnice. No, nápad to byl dobrý, ale jelikož jsme se vyhrabali z Aucklandu až tak v půl 10, a to už většina lidí taky vyrazila na cesty, tak jsme už po půl hodině stáli v koloně. Naštěstí se to po pár kilometrech rozjelo a my si to pelášili na jih. První zastávka byla v kempu u pláže, kde se dá projít přes pláž až ke skále ve tvaru slona a k dalším skalním útvaru, spíš kusům obří skály, kterým říkají Tři sestry. Večer zkusil Kuba nahodit udičku s řízkem do moře, ale po tom, co asi 10letý kluk přišel vedle něj, nahodil bez ničeho a hned chytil, tak to vzdal a prut schoval do útrob našeho auta. Jelikož rádi kontrolujeme, kde se momentálně nacházejí naši bývalí kolegové z práce, tak jsme díky Instagramu zjistili, že dvě holčiny jsou zrovna ve stejném městě