Příspěvek č.22 - Brázdíme severní ostrov

Zdravíčko v novém roce

Jak jistě víte, tak jsme hned druhý den po Vánocích vyrazili na cesty. Přišlo nám to jako skvělý nápad, jelikož na Zélandu si dárky dávají až 25. ráno, takže jsme si mysleli, že budou prázdné silnice. No, nápad to byl dobrý, ale jelikož jsme se vyhrabali z Aucklandu až tak v půl 10, a to už většina lidí taky vyrazila na cesty, tak jsme už po půl hodině stáli v koloně.

Naštěstí se to po pár kilometrech rozjelo a my si to pelášili na jih. První zastávka byla v kempu u pláže, kde se dá projít přes pláž až ke skále ve tvaru slona a k dalším skalním útvaru, spíš kusům obří skály, kterým říkají Tři sestry. Večer zkusil Kuba nahodit udičku s řízkem do moře, ale po tom, co asi 10letý kluk přišel vedle něj, nahodil bez ničeho a hned chytil, tak to vzdal a prut schoval do útrob našeho auta.

Jelikož rádi kontrolujeme, kde se momentálně nacházejí naši bývalí kolegové z práce, tak jsme díky Instagramu zjistili, že dvě holčiny jsou zrovna ve stejném městě, kam jsme se chystali. Dali jsme sraz, holky nám poradily jaké treky máme/nemáme jít a domluvili se na večerní sraz v kempu. My mezitím vyrazili na dvě menší procházky v okolí hory Taranaki. Ta je na Zélandu hodně populární, jelikož jsou v okolí převážně nížiny a najednou tam trčí takhle 2500 m vysoká hora, vypadá to fakt skvěle! Večer se pak ve městě konala světelná show, kdy po celém parku byly různé světelné instalace.

Druhý den nás čekal první větší trek, a to blíž k hoře Taranaki, kde by se mělo nacházet jezero, ve kterém lze vidět odraz hory. Trek byl super, jeden z mála upravených, které jsme na Zélandu zažili. Taranaki má v oblibě se často schovat do mraků, my naštěstí měli štěstí a došli nahoru za 5 dvanáct a to doslova! Bylo přesně za 5 dvanáct, když jsme došli nahoru a vyfotili se, pak dorazila mračna, která ji celou zakryla.

Severní ostrov, alespoň za nás, není tak nabitý skvělými věcmi a my jsme trošku tlačeni časem, tak nás čekalo celkem dost přejíždění. Druhý jsme ujeli 400 km, abychom se dostali blíž k východnímu pobřeží, kde se nacházejí další zajímavá místa. Cestu jsme si rozpůlili ve městě Whanganui, kde se konal trh. Já podpořila místní a koupila si housku s opečenou slaninou a vejcem, Kuba místo toho podpořil místní tureckou menšinu a dal si kebab. Ve městě se nachází i 200 let starý výtah ve skále, ke kterému se jde dlouhým tunelem, a který vás vyveze nahoru na kopec, kde se nachází vyhlídková věž.

Po pauze jsme pokračovali až do jednoho velkého kempu u jezera, kde se zrovna slavila svatba a bylo tam zakempených asi 30 aut se stany, karavany apod. Pařili až do rána, dokonce i rachejtle pouštěli, ale my si se špuntama v uších si nenechali kazit spánek.

Na východním pobřeží ostrova se nacházejí mysy, které jsme chtěli navštívit. První byl Cape Palliser, jednalo se vlastně jen o maják na skále, žádné terno, ale kousek dál se dalo jít na menší trek k tzv. Pinnacles neboli skalní špičky. Jedna zajímavost pro fandy Pána prstenů, jedna část treku byla použita ve scéně, kdy šli Aragorn, Legolas a Gimli za Armádou mrtvých.

Dalším skvělým místem byl Castle point. Opět maják na skále, ale tentokrát o dost zajímavější. Hlavně díky obřím černým mrakům, které se nad námi najednou objevili. V okolí se dá vyjít ještě na Castle rock, ze kterého byl skvělý výhled do okolí. Bohužel kvůli Kubově strachu z výšek jsem si nemohla dát fotku až na kraji skály a nevypadá to tak hustě.

Odpoledne nás pak čekal přejezd blíže k národnímu parku Tongario, které jsme měli naplánované na 1.1.2020! Jelikož se nejedná o okruh, ale jdete z jednoho konce na druhý, tak se tu rozjel byznys s autobusy, které vás z konečného parkoviště odvezou na začátek treku a vy pak dojdete zpátky k autu. Cena 35 dolarů za 20 min jízdy je docela pálka, ale zase vám to dost usnadní práci a podpoříte místní podnikatele. Oslava našeho Silvestra tedy vlastně nebyla, dali jsme si jeden díl Zaklínače a šli v 10 spát, jelikož jsme druhý den v 5 ráno vstávali. Na parkovišti u treku jsme se potkali ještě s jedním českým párem, který jsme za celý den potkali ještě několikrát, a to nejen na treku, ale i na koupačce a pak v mekáči v 70 km vzdáleném městě a nakonec se z toho vyhrabalo, že znají naše kamarády Terku a Vaška z tiskárny, takže Zéland je fakt malý. No nic, zpátky k Tongariu. Tento trek je velmi oblíbený, jelikož jdete okolo hory, která si zahrála horu Osudu v Pánovi prstenů. Trek je dlouhý cca 20 km a jde se fakt dobře, až na úsek, kdy sjíždíte po sutinách kamenů. Zvládli jsme ho za krásných 6,5 hodiny a odpoledne ještě stihli koupačku v jezeře Taupo.

Byl to výživný týden, přejezdy byly někdy fakt nekonečné, ale zbývá nám poslední měsíc na Zélandu, tak si ho musíme užít! 

Přejem ještě jednou vše nejlepší v novém roce a brzy shledánek.

Další várka fotek zde:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8