Příspěvek č. 2 - Začátky v Christchurch

Po příletu do Christchurch jsme se rychle museli přesunout skrze část města k nemocnici, kde jsme měli domluvený odvoz do našeho nového domova. Pro ty kdo nevědí, ještě před odletem jsme se zaregistrovali na webových stránkách www.helpx.net, kde doprovolnící nabízí své služby výměnou za ubytování, případně i jídlo zdarma (mimochodem funguje to po celém světě). Sama se nám ozvala jedna rodina, která žije nedaleko Christchurch (cca 20 km) na takové malé farmičce se zahradou a koňmi, že mají s Čechy dobré zkušenosti, jestli bychom nechtěli přijet. Neváhali jsme a nabídku výpomoci cca 4 h denně (ve skutečnosti je to spíše méně) jsme vzali. Tak tedy Nic (naše hostitelka) si nás vyzvedla u nemocnice a odvezla nás na jejich usedlost. Ubytování máme v malé ale útulné separátní chatičce vedle jejich domu se vším co potřebujeme. 

Naše práce zde zatím obnášela zejména práci na zahradě, například okopávání záhonů, sázení nové zeleniny a její sběr, plení apod. Dnes jsme tedy dostali za úkol umýt okna, což byla asi nejmíň zábavná práce, ale nestěžujeme si je to tu parádní. Co musím (Kuba) zmínit je, že jsem si poprvé vyzkoušel sekat trávu na zahradním traktůrku a je to teda dost funny záležitost.

V mezičase se snažíme si zatím vyřídit vše potřebné, abychom mohli vyrazit na cestu, například založit bankovní účet, novozélandská telefonní čísla a internet, získat daňové číslo, abychom mohli pracovat a v neposlední řadě sehnat nějakou tu káru. Zatím jsme si také párkrát půjčili od Nic a Garetha (mají ještě 3 děti, jejichž jména jsme ani já ani Míša nerozuměli, takže se s nimi raději nebavíme) kolo a jeli buď nakoupit nebo na výlet, který nám doporučili, ale jejich kamenité cyklostezky jsou docela zlo pro naše citlivé kancelářské zadečky. Ale i zde je možné pozorovat krásné výhledy, což Míša bohužel kvůli bolestem svého sedacího zařízení neocenila. 

Co se týče koní, zatím se nám podařilo pohladit si maximálně jejich trus (při hnojení) ale dneska cítím, že to vyjde, protože už přestává hrabat kopýtkem jako býk, když nás vidí. 

Včera (úterý) jsme měli celý den volno, protože jsme si to napracovali o víkendu, a jeli jsme do města Christchurch, kde jsme měli mimo jiné domluvené první obhlídky autíček, co jsme si dohodli po facebooku. Vzhledem k tomu, že se v autech ani jeden vůbec nevyznáme, docela jsme se toho báli. Z webové rešerše jsme zjistili, že větší a vybavenější dodávky, i přesto, že to jsou třeba 20-30 let staré, stojí přes 100-200 tis. Kč a v případě, že se něco pokazí, neměli bychom už rezervu na další, zvolili jsme tedy levnější varianty za cenu nižšího pohodlí, ale nakonec zatím nelitujeme. První týpek nám byl nesympatický, takže je jasné, že si od něj auto nevezmeme, i kdyby bylo zadarmo a velmi tichým bye bye jsme ho poslali oblbovat jiné vořežpruty. Druhé autíčko nás zaujalo, protože vypadá jako staré opelichané štěňátko, které už má dost za sebou a nikdo ho nechce, navíc nám ho přivezl ukázat sympatický pár z Anglie, který o autech věděl snad méně než my, proto než ho kupovali, zaplatili si všechny možné výpisy z provozu, prohlídku mechanika apod. Díky tomu například zjistili, že auto nemá najeto 200 tis. km, jak jim deklaroval prodejce na trhu i přetočené číslo na displeji, ale přes 384 tis. km. Všechny papíry nám dali, všechno ukázali a vzhledem k tomu, že kromě škrábanců, oděrek a více než 390 tis. najetých km se nám autíčko líbilo (cena byla také dost příznivá, necelých 51 tis. Kč na selfcontained auto - tedy s postelí, záchodem a umyvadlem, díky čemuž můžeme spát v mnoha kempech zadarmo), proto jsme ho nakonec vzali. 

Zde musím poděkovat bratrovi, kterého jsem asi v 1 ráno vzbudil, ať kouká poslat bez řečí 50 litrů, protože jsme měli problémy s placením, Míše nešli peníze převést a já si chytrák nechal druhý telefon, na který nám napojeny své bankovní účty na farmě, takže jsem neměl jak platbu potvrdit. Angláni ale byli fajn a vůbec jim nevadilo absolvovat 3x cestu na poštu, kde se auto jednoduše po zaplacení poplatku 9 NZD (asi 135 Kč) převede na nového majitele. 

Třešničkou na dortu za tímto skvělým dnem byla návštěva Míši kamarádů z Děčína, kteří zrovna byli na dovče na Zélandu. Přijeli k nám, okoštovali jsme novozélandské vínko a podělili se o zážitky. Njn, když není čas se sejít v Praze, tak aspoň na Zélandu. 

Zde u Nic a Garetha jsme domluveni, že budeme cca do 21.12., do té doby zkusíme autíčko trochu upravit, třeba přidat poličky, vyrobit stolek apod., ale s mojí zručností, možná jen utřeme prach, uvidíme. 

Shrnutí na závěr, zatím nemáme to daňové číslo, které lze získat až po založení bankovního účtu, což bylo nečekaně docela náročné, protože vyžadují si předem sjednat schůzku s bankéřem, kterou jsme měli až dnes (středa). Zatím jsme toho moc neviděli, ale je to začátek a pravé dobrodružství teprve začne až v následujících týdnech, kdy vyrazíme na cestu :) 

Odkaz na další foto zde:

https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8