Příspěvek č.4 - Vánoční speciál

Zdravíme, jsme právě v knihovně v Queenstownu a nabíjíme co můžeme, takže máme volnou chvilku na sepsání posledních dní, které pro nás byly opravdu velmi plodné a řekněme panoramatické. Poté co jsme se tedy v sobotu 22.12. rozloučili s naší helpX rodinou (já teda ne, protože jsem byl na záchodě) jsme měli ještě domluvený sraz s Kačkou a Honzou Faitovými v centru Christchurch, kteří jsou na Zélandu na svatební cestě. Poté jsme již vyrazili směr jezero Tekapo, které je vyhlášeno zejména krásnými kytičkami okolo silnic a jezer, což se nakonec potvrdilo, a i když nám celou cestu příšerně pršelo, od příjezdu k jezeru a následné procházce bylo zatím jen krásně. K večeři jsme si samozřejmě dali housku se salámem, protože jsme se báli použít náš zbrusu nový plynový vařič, ale teď, po asi čtyřech vařeních a celé krabičce sirek, již housky házíme kachnám a jíme si jako novodobí Robinsoni (rýže, těstoviny, tuňák, rýže, fazole, rýže a samozřejmě rýže s příchutí). V neděli jsme si jsme vyjeli na blízkou observatoř, kde je nádherný výhled právě na jezero Tekapo a spolu s čínskými spoluobčany se předháněli, kdo udělá lepší snímek.

Prošli jsme si i nedaleké stejnojmenné městečko a vyrazili dál směr město Wanaka, kde jsme chtěli pár dní pobýt. Nicméně, zde musíme ještě poděkovat slečně z jednoho nejmenovaného blogu, neboť reklama není zadarmo, za skvělý tip na krátký trek u jezera Benmore, kdy asi po půlhodinovém pohodovém výšlapu se nám otevřela neuvěřitelně krásná panoramata, z čehož měla Míša obrovskou radost. 

Neuvěřitelné je, že jsme vůbec nikoho nepotkali a celá ta nádhera byla jenom naše, což jsme oslavili proteinovou tyčinkou napůl a jeli spokojeně do kempu. Kempy jsou tu různorodé, ty pro upravená auta s umyvadlem a záchodem co máme my (Selfcontained auta – dále SC auta) jsou často zdarma nebo za cca 5-15 dolarů, ale je v nich většinou jen suchý záchod, případně voda na umytí nádobí. Po cestě jsou ovšem i tzv. HUBy pro SC auta, kde se mohou na 2 hodiny připojit na Wifi, osprchovat se a doplnit pitnou vodu, což dnes využijeme podruhé. Jinak kromě občasné zimy se nám spí docela dobře (pozn. autora – po 5 nocích v autě). Kromě toho se koupeme v jezerech, což nám vzhledem k pěknému počasí zatím také nevadí. Ale abychom pokročili dále, po tom, co jsme dojeli do města Wanaka jsme absolvovali jen malý trek na Mount Iron, který je pro místní velmi oblíbený na procházky, protože přináší pohled na celé městečko

a jeli se válet na pláž, protože byl vánoční den a my si ho chtěli užít právě na pláži, kde jsme si k večeři na jednorázovém grilu udělali hamburgery a měli se fajn. 

V rámci této pohodičky jsme se domluvili, že ráno brzy vstaneme a půjdeme na Roys Peak, z nějž je asi nejznámější fotka, když do vyhledávače napíšete Nový Zéland. Doporučení bylo jasné, vyrazit velmi brzy ráno, což jsme udělali a v 5 ráno vstali a vyrazili směr parkoviště. Na parkovišti už bylo asi 20 aut těch, kteří šli pravděpodobně ve tmě na východ slunce. Cesta nahoru je dlouhá asi 7-8 km s převýšením více než 1 200 m, takže žádný med, ale po těch pár trecích tady se již opět cítím jako superman a žádný kopeček mě nevyleká. Míša to taky po pár motivačních citátech a výhružkami písní Eye of the tiger z filmu Rocky v pohodě zvládla a ke známé vyhlídce jsme došli asi po 2 a ¼ hodině.

Nejedná se ovšem o vrchol Roys Peak, který je vzdálen ještě asi 1,5 km a všichni, kdo mě znáte víte, že to nemůžu nechat jen tak. Zatímco Míša svačila a užívala si sluníčka a výhledu, protože to upřímně byl docela záhul, tak jsem si to ještě vyšlápl nahoru, abych své ego dostatečně uspokojil a mohl slovo superman bez jakýchkoli pochybností použít. Zbytek dne už jsme jen navštívili HUB a váleli se na pláži. Zajímavostí je, že Míša si během těchto dnů asi spálila ret a napuchnul jí tak, že přezdívka „pyskáček“ se mi bohužel zaryla do paměti (foto bohužel nebude, protože pyskáček tvrdí, že se všechny důkazy nenávratně ztratily). Okolo Wanaky je ještě spoustu treků a neprozkoumaných míst a celkem jistě víme, že se sem ještě v blízké budoucnosti vrátíme, ale tak nějak jsme měli potřebu přesunout se jinam. Po cestě do Queenstownu, který se nám mimochodem vůbec nelíbí, protože je totálně přeplněný turisty, a proto dnes opět mizíme směr Glenorchy, jsme se ještě stavili na levandulové farmě. Samozřejmě jsme ale chtěli ušetřit a platit vstup za 5 dolarů bylo nemyslitelné. Dali jsme si tedy levandulovou pralinku a koláček za 4 dolary a udělali pár fotek z dálky.

Co ještě dodat závěrem? Míši ret již vypadá lépe, tuňák s příchutí majonézy se nehodí do těstovin s rajčatovou omáčkou a v obchodech zde od 1.1 2019 ruší plastové sáčky. Doufáme, že jste si Vánoce užili stejně jako my a přejeme vám všem krásný nový rok, neboť se znovu ozveme až v roce 2019. Kia ora pupíčci.

PS: bohužel nové fotky zatím nahrávat nebudeme, protože jsme časově wifi omezeni.