Příspěvěk č.10 - Sever Jižního ostrova

Čauky mňauky přátelé, opět zdravíme, tentokrát z městečka Bleinheim. Od posledního příspěvku jsme nachodili asi 80 km a zažili toho tolik, že jsem si musel vzít k ruce Míši poznámky a zkusím to pro vás trochu shrnout. Zjednodušeně řečeno jsme z Hokitiky urazili pořádný kus cesty, v podstatě téměř podél pobřeží přes městečka Westport, Nelson, pak dále nahoru skrze městečka Motueka a Takaka a včera jsme to střihli z Takaki až do Bleinheim, protože si tu chceme hledat práci. To jen tak na úvod, kdyby u toho někdo sledoval mapu.

Na západním pobřeží od Hokitiky jsme dávali spíše menší výlety k různým útesům a zálivům, nejznámější jsou asi Pancake rocks (v překladu palačinkové skály), které můžete vidět na fotce. Nicméně protože nám u toho pršelo, nebo protože pán, který kousek odtud dělá brilantní palačinky měl dovolenou, neužili jsme si to tolik nebo nás to prostě tolik nenadchlo, nevíme.

To už se nám více líbilo u Westportu na Cape Fouldwind, kde jsme mohli pozorovat obrovské kolonie lachtanů, ale protože to na fotkách není vůbec vidět, tak nám prostě musíte věřit. Pak jsme si ještě nad Westportem dali menší trečíček k vodopádům Mangatini Falls po bývalých vlakových kolejích, což bylo moc pěkňoučké.

Teď už ale zpět k pořádným výletům a chlapáckému psaní. Následně jsme se přesunuli právě do oblasti národního parku Abel Tasman, který je na severu nad městečkem Motueka (popravdě těch parků a rezervací je tam víc, ale upřímně už nevíme, ve kterém jsme co navštívili). První zastávkou byl Lodestone Summit, kde je opravdu velmi prudké stoupání, ale za ten výhled a úplnou samotu to stálo. Předcházela tomu nicméně menší příhodička, kdy Míša při hledání výletů občas zapomíná číst zvýrazněná a několikrát zmíněná doporučení, že přístupová cesta k treku zahrnuje x km štěrkové neupravené cesty do kopce pro automobily s pohonem 4x4, což teda není úplně případ našeho Prevíta, jehož pohon odpovídá na klasickém silničním kopci pohonu zmrzačeného zajíčka. Vyjeli jsme to teda jen tak tak s tím, že prý na netu nic takového nepsali, později už byla výpověď změněna na „já jsem to úplně nehledala“ a nakonec jsem to nevydržel a zmiňovaný popisek jsem si na netu našel a chápu, že pokud člověk vynechá tučně zvýrazněné texty, které se stále opakují, tak na toto upozornění většinou nenarazí. Od té doby si musím teda vymýšlet výlety sám, protože Míšu urazilo mé reptání, tedy ani ne tak co jsem řekl, ale jak jsem to řekl. Nicméně jsme v pohodě a výlet jsme si nakonec moc užili. 

Aby toho nebylo málo, ještě ten den jsme se dojeli poptat do městečka Marahau na ceny a informace o půjčování kajaků, neboť v tomto místě začíná jeden z Great Walků, který může člověk kombinovat s chůzí a právě jízdou na kajaku, což je paráda. Ceny byly u všech nabízejících společností v podstatě totožné a počasí mělo být pěkné, takže jsme si s Míšou střihli u koho si zakoupíme cca 3 hodinovou jízdu po moři na kajaku. Naštěstí jsem vyhrál a museli jsme jít opět navštívit krásnou slečnu ze společnosti Abel Tasman kayak. Brzy ráno v 8:15 nám tedy začínal meeting, kde nás učili o bezpečnosti a počasí na moři, aby byli z obliga, kdyby nás sežral žralok nebo posral racek. My jsme si vybrali variantu vyrazit na kayaku na pláž Anchorage (cca 2-3 hodiny pádlování) a poté pěšky cca 12,5 km zpět po pobřeží, abychom to měli z obou perspektiv. Zajímavé je, že tato varianta je dražší než kdybychom jeli na kajaku tam i zpět, protože si člověk připlácí za dovoz kajaku zpět. Moře bylo klidné, po cestě je možnost zastavovat se na zlatých pískových plážích a vykoupat se, což jsme udělali. Také se pluje okolo dvou ostrůvků, přičemž dle mapičky jsme na druhém ostrůvku mohli opět cca z 20 m pozorovat lachtany (možná tuleně, protože tady se oběma říká „seal“, nicméně na netu jsem našel, že na Zélandu se vyskytují převážně lachtani, ale nevím). Bylo to super, ale foto nemáme, protože lachtan mezi kameny vypadá prostě jako kámen. Mě to docela bavilo, jak můžete vidět níže na fotce Kuby pohodáře. Míša z toho měla trochu mořskou nemoc, ale abych jí jen nehanil, i přes pocit na blití to dopádlovala až do konce, což chce velký pocit sebezapření a dobrou záklopku. Cesta zpět byla také pěkná, nicméně ke konci už docela dlouhá, protože jsme dorazili až někdy před 6 večer a byli docela mrtví. Oproti ostatním parkům co jsme navštívili, je Abel Tasman zase úplně jiný, zde je možné pozorovat nádherně modré moře, zalesněné pobřeží, písečné pláže apod.

Po tomto super zážitku jsme si dali volnější den převážně s procházkou po městě Motueka a přejezdem na sever do městečka Takaka, které bylo naším dalším bodem pro výlety v oblasti zvané myslím Golden Bay. Na doporučení z facebooku jsme si další den vyšli na kopec Gibbs hill a poté k vodopádům Wainui falls, což nebylo nijak zvlášť náročné, ale pěkné.

U vodopádů jsme si dali zmrzlinu ze skutečného ovoce, což tady mimochodem dost frčí, většinou se jedná o směs lesních plodů smíchané se zmrzlinou, fakt dobrota😊. Spíme většinou v kempech zadarmo, takže jediný problém je si dát občas po takovýchto výletech sprchu. Nicméně ve městě Takaka mají u návštěvnického centra studené sprchy zdarma. Nejprve nás to trochu odpuzovalo, protože je to v podstatě toitoika, kam když vlezete nenajdete toaletní papír a díru do nekonečna, ale držák na sprchu a věšáček.

Jeden z posledních výletů před přejezdem do Bleinheim byla návštěva oblasti úplně na severním cípečku zvaném Farewell Spit. Má se jednat o místo, kde žije spoustu druhů zvířat, hlavně lachtani a zároveň se tam nachází jedna z nejkrásnějších pláží na Zélandu s názvem Wharariki Beach. Upřímně jsme byli na začátku trochu zklamaní, protože jsme kromě krav, ovcí a jejich nekonečného trusu nic jiného neviděli. Nakonec jsme si ale zajeli na zmiňovanou pláž a také na mys Farewell, což stálo za to. Oblast okolo mys Farewell totiž připomíná irské pobřeží a to já mám rád. Zároveň jsme tam dole také viděli si hrát lachtana ve vodě, což vy opět neuvidíte.

Nakonec ani této zajížďky tedy nelitujeme a užili jsme si to parádně. Dnes máme takovou pohodo-pracovní neděli, byli jsme v prádelně, myčce, knihovně a půjdeme ještě do bazénu. Od zítra asi začneme hledat práci na následující 4 týdny a uvidíme, co nám vyjde😊.
Pondělní update: Vzhledem k okolnostem asi zítra (v úterý) začneme sbírat jablka na jedné rodinné farmě, ale nechceme to zakřiknout, takže jak to dopadlo se dozvíte až příště:). 

Jelikož je Míša hrozně akční, tak si celý měsíc cestování zapisovala kolik jsme utratili peněz. Tak vám tu teď pro představu hodíme přehled.

Položka ostatní zahrnuje převážně různé vstupy a placené aktivity.

1. týden - Fiorland

• Benzín = 97 NZD
• Kempy = 104 NZD
• Jídlo = 167 NZD
• Ostatní = 120 NZD
• CELKEM = 478 NZD

2.týden - Mt.Cook + West Coast

• Benzín = 207 NZD
• Kempy = 26 NZD
• Jídlo = 299,5 NZD
• Ostatní = 79 NZD
• CELKEM = 611 NZD

3. týden - West Coast

• Benzín = 116 NZD
• Kempy = 40 NZD
• Jídlo =  267,9 NZD
• Ostatní = 204 NZD
• CELKEM = 629 NZD

4.týden - Nelson a okolí

• Benzín = 206 NZD
• Kempy = 24 NZD
• Jídlo =  203,5 NZD
• Ostatní = 251 NZD
• CELKEM = 684,5 NZD

Ještě update, fotografie byly dodány a můžete je opět najít v níže uvedeném odkazu:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8