Příspěvek č.9 - Jedeme na West Coast

Zdravíme všechny z cest, máme za sebou další týden a půl plný cestování a poznávání nových míst, tak se chceme s vámi o ně podělit. Po jednodenní pauze v Cromwellu, kde jsme si doplnili vodu, udělali ve sprše ze sebe zase lidi a dokoupili zásoby jídla, jsme vyrazili směr k nejvyšší hoře Zélandu – Mt.Cook (3 724 m.n.m). Zde jsme původně chtěli dát dvoudenní track k jedné z chat v horách, ale stejný nápad mělo více lidí a už byla celá zarezervovaná, proto jsme zde dali tři menší výlety, které za to také stály. Prošli jsme se údolím až k ledovcovému jezeru Hooker s vyhlídkou na Mt.Cook nebo jsme ušli asi milion schodů k vyhlídce na zmiňované údolí. U druhého výletu jsem už začala pochybovat o funkčnosti svých plic, protože Kuba to šel, jako by nic a já každých 10 schodů musela zastavit a vydýchávat.

Po dvou dnech pořádného chození jsme se rozhodli si dát takový odpočinkový den v naší oblíbené Wanace a když už jsme tam byli, tak jsme samozřejmě nemohli vynechat nejlepší burrito na světě. Ve Wanace jsme opět doplnili zásoby, a hlavně si zamluvili hut na dvoudenní track – Copland track. O tomto tracku jsme slyšeli, že je fakt skvělý, na konci jsou přírodní horké prameny (= hot pools), a že ho musí každý prostě jít. Tak jsme se hecli, naplnili batohy jídlem, spacáky a vyrazili na 20 km túru k hutu. Celou cestu se jde primárně lesem a podél řeky, kterou je potřeba někdy přebrodit nebo přejít přes most. To byla pro nás, nebo spíše pro Kubu celkem výzva, jelikož se jednalo o vysuté, ve větru se kymácející mosty. Kuba byl statečný a nechtěl to na 17 km otočit, takže to úspěšně přešel a sám tomu během tracku začal říkat zábava.

Na konci tracku na nás čekala velká chata pro 30 osob a přírodní hot pools. Takže jsme si dali zaslouženou odměnu v horkých pramenech, dali si sváteční večeři – fazole v rajčatové omáčce a tuňák, a užívali si přírody kolem. 

Druhý den ráno jsme vyrazili zpět k autu. Upřímně, kdyby to náhodou někdo chtěl jít, nakonec jsme z tohoto tracku nijak zvlášť unešení nebyli, kromě 2 vysutých mostů a cesty lesem bez výhledů tam nic moc speciálního nebylo (v horkých pramenech jsme kvůli sand flies (otravní malí komáři) byli tak 5 minut. 

Naše další kroky směřovali k vyhlášeným ledovcům, které ale pomalu mizí a mizí a za pár let už z nich nic nezbude. Cestou k ledovci jsou informační tabule, které ukazují, kam až ledovec dosahoval v daný rok. Ledovec Franz Josef ještě před 100 lety zaplňoval celé údolí, teď už z něj je takový bílý velký flek na skále, ale i tak to bylo zajímavé. Takže lidi recyklujte a žijte ekologicky! :D

Zatím se pohybujeme na West Coastu (Západním pobřeží) už asi týden a představovali jsme si ho trošku jinak. Na jedné straně vysoké hory, silnice a na druhé straně oceán. Tak to se zatím moc nepotvrdilo. Proto jsme se vydali do města Hokitika, které se nachází přímo u oceánu. Jeho dominantou je jméno města vytvořené ze dřeva. 

Ve městě se také nachází Národní Kiwi centrum, kde se nenachází různý druhy kiwi ovoce, ale naopak Zélandský národní pták Kiwi, kterého ve volné přírodě nelze už skoro potkat. Dále se tu starají o další druhy zvířat, primárně vodní živočichy. Atrakcí nejen pro děti je možnost si z malého rybníčku vylovit raka a pak ho tam zase pustit. To Kuba nemohl nechat náhodě a jako rozený rybář, který byl za mlada s tátou 2x na rybách, se musel předvést. Dostál svého rybářského postavení a raka nakonec ulovil. 

Po prohlídce města jsme měli v plánu ještě vyrazit kousek za město na menší procházku přírodou. Jedeme si na pohodu po rovince, ale divně se nám u toho klepe volant. Už jsme si toho všimli asi 3 dny zpátky, ale nic divného na autě jsme nezpozorovali, ale teď se to klepalo fakt hodně a když Kuba pustil volant, tak se nám auto stáčelo doprava. To už se nám nelíbilo, tak jsme zastavili na krajnici a šli se podívat, co se děje. I když nejsme odborníci na auta, tak totál píchlé a vyfouklé přední pneumatiky jsme si teda všimli. Samozřejmě máme auto plný různých kravinek, ale hever a klíč nám chyběl. Samozřejmě jsme se z toho nesložili a s hrdostí sobě vlastní jsme začali zoufale povykovat a mávat na protijedoucí auta a ptát se, zda někdo nemá nářadí. U prvních dvou aut jsme neuspěli, povinná výbava se tu asi tolik neřeší, ale v druhém autě byly dvě holčiny z Německa a ty mě hodili asi 500m k místu, odkud létají helikoptéry. Zde byl náš zachránce Matt, kterému jsem svojí super angličtinou vysvětlila, co se nám stalo a on nám rád pomohl. Museli jsme teda ještě dojet k němu na dvorek, zde se trošku poprali s výměnou pneu a nakonec vše dobře dopadlo. Ještě nám dal kontakt na jeho kámoše, co prodává ojeté pneu a starší nářadí. Takže se z výletu v přírodě nakonec stala celkem drama, ale vše dobře dopadlo a my si konec dne užili na pláži, kde jsme grilovali a dali si cider. 

Momentálně jsme už tak v polovině West Coastu a pomalu směřujeme na sever, kde si poté snad najdeme ještě práci na vinici na 3-4 týdny. Až budeme zase někdy na příjmu, tak podáme report o dalších výletech. 

Další fotky klasicky ve fotogalerii:

https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8