Příspěvek č.15 - Sloni, jídlo a tuktuk = pravé Thajsko (Chiang Mai + Bangkok)
S̄wạs̄dī aka Ahoj :)
Máme za sebou první dny v Thajsku, už jsme se rozkoukali, zjistili, jak to tu chodí a rozhodli se přejet do dalšího města. Naší další zastávkou bylo město Chiang Mai, které je od svého menšího bráchy Chiang Rai vzdálené asi 3 hodiny autobusem. Cesta proběhla v pohodě a my už mohli večer prozkoumat okolí. Chiang Mai je o dost živější, jedná se také o druhé největší město v Thajsku, tak co jiného čekat.
Dokonce tu už mají někde i chodníky pro chodce. To se do Chiang Rai ještě nedostalo. Celkově není Thajsko moc přizpůsobené na nějaké procházky pro městě. Dost často tu nejsou chodníky a něco jako semafor pro chodce je rarita. Takže bylo na našem denním pořádku přebíhat obří křižovatku zrovna když byla červená :D Ale teď už zpátky k našemu programu v Chiang Mai, který byl dost nabitý, jelikož se toho tady dá dost podniknout.
První den jsme si hned v našem hostelu půjčili skútr. Výběr byl celkem široký, ale jelikož pán nemohl najít klíčky k našemu vybranému červenému skútru, brázdili jsme okolí na tomto epesním růžovém. Kuba si to užíval.
První naše zastávka směřovala k chrámu Doi Suthep, nablýskaný zlatý chrám ke kterému vede několik schodů. Celkově jsme se s Kubou shodli, že jako chrámy zajímavé, ale všechny dost podobné a hlavně dbají na to, aby tam šel člověk zahalený, bez bot a respektoval jejich náboženství, ale že pak vedle Buddhy prodávají ledový kafe jim už přijde normální. Po chrámu jsme pak jeli stále dál do kopce přes vesničku s místním kmenem Hmongů, což byl taky spíš tahák na turisty. Dojeli jsme nakonec až k vyhlídce na údolí a zmíněnou vesnici.
Po vrácení skútru jsme ještě zašli do centra města, kde jsme se zakecali s místním pánem poštákem, který byl hrozně milý a ptal se nás, jestli jsme na líbánkách (na tohle se nás zeptali ještě tak další tři lidi a opět z toho nic nevyvozujte). Při pokecu s ním nám řekl, ať rozhodně nic nekupujeme přes internet, že tam je všechno hrozně drahý a pokud potřebujeme nějaký lístek na bus nebo nějaký výlet, že musíme jít do Thailand Housu a tam nám poradí. Stejnou myšlenku nám později potvrdila ještě jedna místní paní, takže nám to nedalo a zašli jsme tam. No, do teď nevíme, jestli nás chtěli napálit nebo neumějí Thajci hledat na netu, ale ceny tam měli dost napálený teda. Ale díky pánovi jsme alespoň narazili na super noční trh s jídlem, kam jsme ještě párkrát zašli. Hned u prvního stánku jsme narazili na výborné gyoza knedlíčky, které jsme si dali pak ještě několikrát.
Na další den jsme se hrozně těšili, jelikož jsme zavítali do Elephant Nature parku = Přírodní rezervace pro slony. Po Thajsku najdete velké množství těchto rezervací, ale jen několik se opravdu snaží slonům pomoct a nedělají z nich atrakci pro lidi. Já jsem chtěla jít někam, kde se na slonech hlavně nejezdí a kde se o ně dobře starají a tohle byla jasná volba. Tato rezervace zachraňuje slony z cirkusů a nelegálních prací, jako je tahání dřevěných klád. Momentálně jich tam mají cca 30. V parku jsme byli celý den, nejdříve jsme slony krmili ovocem, pak jsme se mezi nimi procházeli a náš průvodce nám vyprávěl, odkud jednotlivé slony zachránili a nakonec jsme je viděli i koupat se v řece. Součástí celého výletu byl i skvělý vegetariánský oběd. Pro oba to byl skvělý zážitek a jsem ráda, že jsme tohle mohli podpořit.
Večer jsme pak zakončili v jedné restauraci, kde dělají burgery. Dostali jsme na ní tip z jednoho blogu, tak jsme si po týdnu dali do nosu něčím jiným než thajským jídlem. Je tu zajímavé, že se zde člověk místního jídla nají za pár bahtů, ale evropská jídla jsou hned 3x dražší. Burgery byly dobré a pochutnali jsme si.
Na severu Thajska je i nejvyšší hora Doi Inthanon (2 565 m.n.m) ve stejnojmenném národním parku. Původní plán bylo jet tam na skútru, ale jelikož je to skoro 100 km od Chiang Mai a po naší zkušenosti s jízdou na skútru do kopce jsme se rozhodli si koupit organizovaný zájezd, kdy vás v minivanu vyzvednou u hotelu a projedou s vámi nejzajímavější místa národního parku. Prošli jsme se malinkou vesnicí, kde místní ženy tkají nádherné šály a přehozy, prošli se okolo vodopádů a na vrcholu se pokochali výhledem na dvě obří pagody. Národní park toho nabízí ještě víc k prozkoumání, ale na tom skútru by to bylo fakt náročné a cestou zpátky začalo i pršet, tak jsme byli rádi, že jsme v autě a nemusíme nic řešit. Mimochodem k těch pagodám vedly kromě klasických schodů, které jsou vidět níže, i tunel s eskalátory:D.
Poslední den v Chiang Mai jsme završili účastí na kurzu vaření. Jelikož jsme se na Zélandu zamilovali do thajského kari, bylo jasnou volbou zajít na nějaký kurz a naučit se ho pořádně vařit. Jenom v Chiang Mai je asi 60 škol, které tyto kurzy nabízejí a jejich nabídka jídel byla dost obdobná, takže jsme na klasiku vybrali tu nejlevnější a byla to super volba. Byli jsme pouze dva páry, takže jsme měli skvělý osobní přístup. Ještě před samotným vařením jsme se zastavili na místním trhu, kde nám řekli něco o koření a zelenině, které nejčastěji používají a pak se přesunuli kousek za město do školičky vaření. Tato škola měla u sebe i malou zahrádku, kde si pěstovali základní zeleninu a bylinky, které se na kurzech pak používaly. Celkem jsme vařili 5 jídel včetně kari pasty na námi zvolené kari - předkrm, polévku, kari, stir-fried a dezert. Vždy jsme měli připravené suroviny, které jsme si sami nakrájeli a pak už si stoupli k plynovým vařičům s wokem a vařili. Byl to skvělý zážitek a jídlo bylo nesmírně dobré. Trochu paradox je, že nejlepší jídlo, co jsme v Thajsku měli, jsme si uvařili sami.
Večer po kurzu nás pak čekal noční přejezd do hlavního města, Bangkoku. Byl i návrh, že bychom letěli, ale jelikož jsem šetřilka, přemluvila jsem Kubu, abychom zkusili noční bus a musíme oba souhlasit, že byl fakt pohodlný a 10ti hodinová cesta utekla jak nic a my ráno dorazili do Bangkoku poměrně svěží. Tam nás hned při výstupu lákali taxíci na odvoz do centra "pouze" za 400 bahtů (cca 290 Kč). Jelikož nejsme včerejší a zjistili si, že z autobusáku jede i místní bus, tak jsme slušně odmítli a sedli do busu, který nás stál 16 báhtů (cca 11 Kč). Hodili jsme si hned věci na hostel, ke kterému vedla dost pochybná ulička a vyrazili objevovat velkoměsto.
Lodičkou za pár drobných jsme se přesunuli blíž k chrámům, na které jsme se chtěli podívat, ale jelikož zde byl vstup cca 200 bahtu (cca 144 Kč) a my viděli už celkem dost chrámů, tak jsme poodešli zase kousek dál. Procházkou po městě jsme narazili na jednoho místního chlapíka, který ví jak obalamutit turisty. Řekl nám, že chrám, kam se chceme jít podívat je už zavřený, ale jen za 40 bahtů (cca 28 Kč) nás tady jeho kámoš v tuktuku poveze po Bangkoku k jiným chrámům. I když jsme čekali levárnu, cena nám přišla v pohodě, tak jsme nasedli a už si to drandili po městě, ale hned druhou zastávkou místo chrámu byl obchod, kde šijí obleky. V tu chvíli si Kuba vzpomněl, že něco takového četl na internetu, že vás pak vozí od obchodu k obchodu, s kterými to mají domluvené. Vy tak vlezete dovnitř a hned vám začnou nabízet jejich nejlepší obleky za nejlepší ceny, vyptávat odkud jste a když slušně odmítnete s tím, že máme pouze malý batoh, tak vám nabídnout i zaslání obleku až do Čech. Nátlak jsme vydrželi, odešli a sedli zase do tuktuku. Jak jsme čekali tak to neskončilo jen u jednoho krámu. Po pár zatáčkách nám řidič říká, že nás hodí ještě do jednoho krámu a i když říkáme, že ne, pořád nálehá a prosí nás, ať tam jdeme aspoň na 10 minut, že potom za to dostane poukaz na benzín. Tak ho v tom teda nenecháme a odpovíme v krámě zase na stejné otázky, převážně teda Kuba. Cela estráda končí nakonec tak, že nás tedy hodí k druhému a na naše vyžádání už poslednímu chrámu a než si ho projdeme tak si tuktukář odjel za lepším kšeftem, našich 40 bahtu je pro něj asi málo. Nakonec si myslíme, že jsme na tom celkem vyhráli, protože jsme si projeli část Bangkoku, viděli další dva chrámy, prohlídli pár katalogů se saky, a to vše zadarmo :D
Večer jsme ještě zašli na slavnou Khao san Road, která je plná restaurací, barů a lidí. Nevíme jestli nebyla nálada nebo na to prostě nejsme, ale nás moc neuchvátila. K jídlu všude převážně jen Pad Thai, každou chvíli Kubovi zase někdo nabízel oblek a milion lidí. Sem člověk musí jít už asi trošku připitej nebo nevíme. Na Bangkok jsme si nakonec dali jen dva dny. Druhý den jsme vyrazili vlakem do města Ayutthaya. Jedná se o bývalé hlavní město království, které bylo v 1776 zničeno a teď z něj je historický park. Rozhodli jsme se zažít právě Thajsko a do městečka vyrazili vlakem třetí třídy. Trošku jsme si mysleli, že tam budeme sedět na zemi, mezi slepicemi, lidmi a zeleninou, ale nakonec to byly klasické dřevěné sedačky, takže vlastně lehké zklamání. Jedna cesta vlakem nás každého stála 15 bahtů (cca 10 Kč). Po cca dvou hodinách jsme dorazili do města a jelikož jsou jednotlivé chrámy a zajímavosti rozesety po celém městě, půjčili jsme si kolo a vyrazili na projížďku.
Akčnější část dovolené máme za sebou a další den nás už čekal přelet na Krabi a válečka na ostrovech, ale o tom zase příště.
Pac a pusu, Míša a Kuba
Odkaz na fotogalerii:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8
První naše zastávka směřovala k chrámu Doi Suthep, nablýskaný zlatý chrám ke kterému vede několik schodů. Celkově jsme se s Kubou shodli, že jako chrámy zajímavé, ale všechny dost podobné a hlavně dbají na to, aby tam šel člověk zahalený, bez bot a respektoval jejich náboženství, ale že pak vedle Buddhy prodávají ledový kafe jim už přijde normální. Po chrámu jsme pak jeli stále dál do kopce přes vesničku s místním kmenem Hmongů, což byl taky spíš tahák na turisty. Dojeli jsme nakonec až k vyhlídce na údolí a zmíněnou vesnici.
Po vrácení skútru jsme ještě zašli do centra města, kde jsme se zakecali s místním pánem poštákem, který byl hrozně milý a ptal se nás, jestli jsme na líbánkách (na tohle se nás zeptali ještě tak další tři lidi a opět z toho nic nevyvozujte). Při pokecu s ním nám řekl, ať rozhodně nic nekupujeme přes internet, že tam je všechno hrozně drahý a pokud potřebujeme nějaký lístek na bus nebo nějaký výlet, že musíme jít do Thailand Housu a tam nám poradí. Stejnou myšlenku nám později potvrdila ještě jedna místní paní, takže nám to nedalo a zašli jsme tam. No, do teď nevíme, jestli nás chtěli napálit nebo neumějí Thajci hledat na netu, ale ceny tam měli dost napálený teda. Ale díky pánovi jsme alespoň narazili na super noční trh s jídlem, kam jsme ještě párkrát zašli. Hned u prvního stánku jsme narazili na výborné gyoza knedlíčky, které jsme si dali pak ještě několikrát.
Na další den jsme se hrozně těšili, jelikož jsme zavítali do Elephant Nature parku = Přírodní rezervace pro slony. Po Thajsku najdete velké množství těchto rezervací, ale jen několik se opravdu snaží slonům pomoct a nedělají z nich atrakci pro lidi. Já jsem chtěla jít někam, kde se na slonech hlavně nejezdí a kde se o ně dobře starají a tohle byla jasná volba. Tato rezervace zachraňuje slony z cirkusů a nelegálních prací, jako je tahání dřevěných klád. Momentálně jich tam mají cca 30. V parku jsme byli celý den, nejdříve jsme slony krmili ovocem, pak jsme se mezi nimi procházeli a náš průvodce nám vyprávěl, odkud jednotlivé slony zachránili a nakonec jsme je viděli i koupat se v řece. Součástí celého výletu byl i skvělý vegetariánský oběd. Pro oba to byl skvělý zážitek a jsem ráda, že jsme tohle mohli podpořit.
Večer jsme pak zakončili v jedné restauraci, kde dělají burgery. Dostali jsme na ní tip z jednoho blogu, tak jsme si po týdnu dali do nosu něčím jiným než thajským jídlem. Je tu zajímavé, že se zde člověk místního jídla nají za pár bahtů, ale evropská jídla jsou hned 3x dražší. Burgery byly dobré a pochutnali jsme si.
Na severu Thajska je i nejvyšší hora Doi Inthanon (2 565 m.n.m) ve stejnojmenném národním parku. Původní plán bylo jet tam na skútru, ale jelikož je to skoro 100 km od Chiang Mai a po naší zkušenosti s jízdou na skútru do kopce jsme se rozhodli si koupit organizovaný zájezd, kdy vás v minivanu vyzvednou u hotelu a projedou s vámi nejzajímavější místa národního parku. Prošli jsme se malinkou vesnicí, kde místní ženy tkají nádherné šály a přehozy, prošli se okolo vodopádů a na vrcholu se pokochali výhledem na dvě obří pagody. Národní park toho nabízí ještě víc k prozkoumání, ale na tom skútru by to bylo fakt náročné a cestou zpátky začalo i pršet, tak jsme byli rádi, že jsme v autě a nemusíme nic řešit. Mimochodem k těch pagodám vedly kromě klasických schodů, které jsou vidět níže, i tunel s eskalátory:D.
Poslední den v Chiang Mai jsme završili účastí na kurzu vaření. Jelikož jsme se na Zélandu zamilovali do thajského kari, bylo jasnou volbou zajít na nějaký kurz a naučit se ho pořádně vařit. Jenom v Chiang Mai je asi 60 škol, které tyto kurzy nabízejí a jejich nabídka jídel byla dost obdobná, takže jsme na klasiku vybrali tu nejlevnější a byla to super volba. Byli jsme pouze dva páry, takže jsme měli skvělý osobní přístup. Ještě před samotným vařením jsme se zastavili na místním trhu, kde nám řekli něco o koření a zelenině, které nejčastěji používají a pak se přesunuli kousek za město do školičky vaření. Tato škola měla u sebe i malou zahrádku, kde si pěstovali základní zeleninu a bylinky, které se na kurzech pak používaly. Celkem jsme vařili 5 jídel včetně kari pasty na námi zvolené kari - předkrm, polévku, kari, stir-fried a dezert. Vždy jsme měli připravené suroviny, které jsme si sami nakrájeli a pak už si stoupli k plynovým vařičům s wokem a vařili. Byl to skvělý zážitek a jídlo bylo nesmírně dobré. Trochu paradox je, že nejlepší jídlo, co jsme v Thajsku měli, jsme si uvařili sami.
Večer po kurzu nás pak čekal noční přejezd do hlavního města, Bangkoku. Byl i návrh, že bychom letěli, ale jelikož jsem šetřilka, přemluvila jsem Kubu, abychom zkusili noční bus a musíme oba souhlasit, že byl fakt pohodlný a 10ti hodinová cesta utekla jak nic a my ráno dorazili do Bangkoku poměrně svěží. Tam nás hned při výstupu lákali taxíci na odvoz do centra "pouze" za 400 bahtů (cca 290 Kč). Jelikož nejsme včerejší a zjistili si, že z autobusáku jede i místní bus, tak jsme slušně odmítli a sedli do busu, který nás stál 16 báhtů (cca 11 Kč). Hodili jsme si hned věci na hostel, ke kterému vedla dost pochybná ulička a vyrazili objevovat velkoměsto.
Lodičkou za pár drobných jsme se přesunuli blíž k chrámům, na které jsme se chtěli podívat, ale jelikož zde byl vstup cca 200 bahtu (cca 144 Kč) a my viděli už celkem dost chrámů, tak jsme poodešli zase kousek dál. Procházkou po městě jsme narazili na jednoho místního chlapíka, který ví jak obalamutit turisty. Řekl nám, že chrám, kam se chceme jít podívat je už zavřený, ale jen za 40 bahtů (cca 28 Kč) nás tady jeho kámoš v tuktuku poveze po Bangkoku k jiným chrámům. I když jsme čekali levárnu, cena nám přišla v pohodě, tak jsme nasedli a už si to drandili po městě, ale hned druhou zastávkou místo chrámu byl obchod, kde šijí obleky. V tu chvíli si Kuba vzpomněl, že něco takového četl na internetu, že vás pak vozí od obchodu k obchodu, s kterými to mají domluvené. Vy tak vlezete dovnitř a hned vám začnou nabízet jejich nejlepší obleky za nejlepší ceny, vyptávat odkud jste a když slušně odmítnete s tím, že máme pouze malý batoh, tak vám nabídnout i zaslání obleku až do Čech. Nátlak jsme vydrželi, odešli a sedli zase do tuktuku. Jak jsme čekali tak to neskončilo jen u jednoho krámu. Po pár zatáčkách nám řidič říká, že nás hodí ještě do jednoho krámu a i když říkáme, že ne, pořád nálehá a prosí nás, ať tam jdeme aspoň na 10 minut, že potom za to dostane poukaz na benzín. Tak ho v tom teda nenecháme a odpovíme v krámě zase na stejné otázky, převážně teda Kuba. Cela estráda končí nakonec tak, že nás tedy hodí k druhému a na naše vyžádání už poslednímu chrámu a než si ho projdeme tak si tuktukář odjel za lepším kšeftem, našich 40 bahtu je pro něj asi málo. Nakonec si myslíme, že jsme na tom celkem vyhráli, protože jsme si projeli část Bangkoku, viděli další dva chrámy, prohlídli pár katalogů se saky, a to vše zadarmo :D
Akčnější část dovolené máme za sebou a další den nás už čekal přelet na Krabi a válečka na ostrovech, ale o tom zase příště.
Pac a pusu, Míša a Kuba
Odkaz na fotogalerii:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8
Komentáře
Okomentovat