Příspěvek č.17 - Zpátky u protinožců
Kia ora,
zdravíme zpátky ze Zélandu, přesněji z města Auckland, kde jsme už skoro měsíc. Upřímně, návrat nebyl tak jednoduchý, jak jsme si představovali.
První úkol bylo vyzvednout auto u české rodiny, kde jsem si ho na 2 měsíce uschovali. Cesta tam busem by byla trošku zdlouhavá, tak nás tam zase hodil náš kamarád Tomáš. Jelikož Prevíta nikdo dva měsíce nepovozil, tak dělal uraženýho a nechtěl nastartovat. Naštěstí se asi při čtvrtém pokusu nastartovat ho přes kabely umoudřil a rozjel svůj motor. Aby toho nebylo málo, tak při výjezdu ze zahrady jsme zapadli s autem do bahna, takže nás ještě museli vytáhnout na provaze jejich autem. No srandy si s námi teda za těch pár hodin užili dost. Mimo jiné jim Kuba ještě ohodil karavan bahnem, jak se snažil vyjet. Naštěstí vše dopadlo dobře a my si to už drandili do našeho přechodného bydlení, které mělo být původně jen na týden. Nakonec se z toho vyklubala možnost tam být až do půlky září, což nám na začátku dost zachránilo krk. Momentálně tedy bydlíme u jedné Češky, která má za manžela kiwáka. Máme vlastní pokoj a zbytek domu sdílíme ještě s párem ze Slovenska a jedním Čechem. Bydlení je fajn, ale celkem drahé (300 NZD/týden = 4500 Kč/týden) a hlavně jen do té půlky září, takže se budeme příští víkend stěhovat do nového pokoje (230 NZD/týden = 3 450 Kč/týden).
Dalším hlavním úkolem bylo najít si práci. To jsme mysleli, že bude nejvíc jednoduché, jelikož jsme v největším městě na Zélandu, no ale nebylo. Ukázalo se, že podmínka, nechceme pracovat venku, je dost troufalá, ale my si za ní prostě stáli. Ze začátku jsme zkoušeli psát na inzeráty s prací v nějaké kanceláři, kde bychom vypomáhali se zpracováním dat, zadávání do počítače apod. Takových inzerátů bylo na internetu milion, ale bohužel jsme asi moc překvalifikovaní, že nás všude odmítli nebo napsali, že se ještě ozvou, ale už se tak nestalo. Tak začal plán B, psaní do různých restaurací a kaváren, to se také nesetkalo s úspěchem. Tak jsme pak zavítali do jedné personální agentury, kde jsme měli vyčíhlou práci v prádelně. Tam jsme po třech hodinách, vyplnění asi tun papírů, zjistili, že osoba odpovědná za danou pozici tu není a že nám vlastně nemají co říct, přitom si nás tam sami na danou hodinu pozvali. Takže další odmítnutí a to už nám z toho začalo celkem hrabat a štvát nás přístup lidí. No, abych to tu nerozepisovala do detailů, nakonec jsme práci našli až po 3 týdnech. Momentálně pracujeme ve skladu, kde připravujeme zboží pro zákazníky. Dostaneme vozík, skener a podle lokace hledáme zboží. Je to celkem v pohodě práce a za 4 dny si odmakáme 38 hodin a pak máme 3 dny volna.
Když jsme zrovna nehledali práci nebo se neváleli v posteli, tak jsme se snažili aspoň trošku poznat Auckland. Vyrazili jsme na několik procházek do parků a kopců přímo tady v Aucklandu.
Také jsme stihli aspoň trošku oslavit mé narozeniny. Zajeli jsme ke kamarádovi Tomášovi do jeho dílny, pogrilovali stejky a dali pivko. Hlavní dárek od Kuby je stále v přípravné fázi, tak jsem zvědavá, co si pro mě připraví. Nemá to lehký, když musí minimálně dorovnat dárek, který jsem mu dala já :D Na narozeninový den jsme se šli projít do centra Aucklandu, zčeknout tu nejvyšší stavbu na jižní polokouli - Sky tower.
Naše volné dny také někdy trávíme s kamarády Petrem a Vlaďkou, se kterýma jsme pracovali v Cromwellu na sadu. Zrovna jsou taky v Aucklandu a hledají práci, takže prožíváme stejné strasti a radosti :D Kluci si i koupili pruty na rybaření, takže jsme už zašli i na ryby, ale mrchy neberou. Žitný chleba jim není dobrej asi.
A některé večery zajdeme na místní night markety. Jsou každý večer na vybraném místě v Aucklandu a mají tam různá asijská jídla a dobroty a hlavně za super peníze. Trošku nám to připomíná markety v Asii, na které jsme s Kubou chodili.
Tohle asi bude pro tento článek vše. Dnes ještě máme schůzku ohledně jiné práce, ale to se případně dozvíte v dalším článku, ať taky máme o čem psát :)
Mějte se krásně a užívejte české léto.
Pár dalších fotek klasicky ve fotogalerii:
Komentáře
Okomentovat