Příspěvek č. 20 - Toulky po okolí Aucklandu

Zdarec děcka,

tak neleníme a přinášíme vám další várku fotek a zážitků, tentokrát o našich víkendových výletech. Jak jistě všichni víte, už jsme nějakou dobu v Aucklandu. Město samotné se nám zas tolik nelíbí, ale naštěstí kousek za městem je hned krásná příroda a pořád co objevovat. 

Jeden z našich prvních výletů, po Kubově podvrknutém kotníku, byl k vodopádům Hunua a k blízké vodní nádrži. Na koupačku to tenkrát ještě nebylo, ale slyšeli jsme, že je to u místních dost oblíbené místo.

Stejný víkend jsme ještě zvládli zajít do Auckladské ZOO. ZOO byla rozdělena podle světadílů, takže jsme postupně přešli přes Austrálii, Zéland až do Jižní a Severní Ameriky. Hodně zvířat mají jenom po jednom, takže tam chudáci byli sami. Mě osobně už tohle moc nebere a spíš mi těch zvířat bylo líto. Ale za co chválím ZOO, že tam nemají jednorázové kelímky na kafe, ale zálohovatelné. :D

Na konci října nás čekal prodloužený víkend, protože tu náhodou stejně jako u nás byl 28.10. svátek,  takže jsme se přidali k našemu kamarádovi Tomášovi a vyrazili na sever od Aucklandu. V sobotu jsme s Kubou, ještě před srazem s ostatními, vyrazili na jedny vyhlášené farmářské trhy asi hodinu od Aucklandu. Stejný nápad mělo i dalších x desítek lidí, takže jsme se většinu cesty ploužili v autě. Nakonec se z toho vyklubalo 10 stánků, z toho jenom asi dva s jídlem a zbytek byly různé místní výrobky - marmelády, feijoa víno a další. Po trhu jsme se šli ještě projít po pláži, u které je možnost i šnorchlovat v moři.

Na to jsme bohužel neměli vybavení, tak jsem se rozjeli do kempu, kde jsme měli sraz s Tomem a jeho kamarádkou Ivčou z ČR, která zrovna přijela na Zéland. Pár minut pěšky od kempu jsou jeskyně, ve kterých lze vidět svítící červy (viz ilustrační foto).

Jelikož je lepší tam jít za tmy, tak jsme si zatím udělali večeři a ku příležitosti Tomových narozenin, vypili lahev rumu a pár piv a ciderů. No jít do jeskyně v pul 2 ráno, brodit se vodou a vidět svítící červy, byla krásná třešnička na dortu za super večerem až na to, že jsme trochu zabloudili a nemohli v té tmě najít cestu ven z jeskyně, nicméně nám to díky alkoholu bylo trochu jedno. Druhý den jsme se přesunuli do města Whangarei a mysleli, že pak dáme nějaký trek, ale jelikož jsme byli trošku rozstřelení po minulé noci, rozhodli jsme se dát válečku na pláži. Večer jsme pak zakončili výbornou večeří při západu slunce. Kuba zkusil nahodit i svůj prut, ale bohužel to dopadlo tak, že ho zamotal a musel si koupit nový vlasec a naviják. Poslední den jsme už vyrazili na jednu blízkou vyhlídku a kochali se výhledem na zátoky moře a celé širé okolí.

Jelikož už máme listopad, tzn. léto už klepe na dveře, strávili jsme jedno nedělní odpoledne na Maraetai beach. Opět jsme se sešli s Tomem a Kamčou (oba z Děčína). Na pláži jsme si dali skromný oběd = krevety, mušle a probírali děčínské drby, chudák Kuba se moc nechytal někdy. Je to velmi oblíbená pláž, kde si každý může najít to svoje, někdo se koupe, někdo sportuje a někdo si hraje na sloupek.

V práci je to posledních pár týdnu už dost hektické. S Kubou jsme už před odletem na Raro přešli ze skenování do továrny. Já mám momentálně na starosti odesílání všech hotových objednávek, jejich kompletaci do krabic a tisknutí faktur. Takže za den přenesu asi tak milionkrát krabice sem a tam, ale nestěžuji si. Když Kuba neunese mě, tak aspoň já jeho za chvíli. Z Kuby se za tu dobu stal expert na laminování, řezání a třídění většiny produktů k dalšímu zpracování. Také náš pracovní kolektiv se dost rozšířil a momentálně nás tam je asi 35. Ze začátku jsme si s Kubou nedokázali představit, že se tam najde práce a místo pro tolik lidí a teď by se pořád ještě někdo nový hodil. Z původních 8 hodin se nám to už posunulo na krásných 10 hodin, ale pořád máme po práci chuť něco podnikat. Úterní markety jsou už tradicí, ale také jsme zašli s lidmi z práce na pivko nebo dali holčičí kafíčko. Většina jsou ovšem Češi,takže zase tu angličtinu moc nezlepšujeme :(

V minulém článku jsme také zmiňovali, že plánujeme požádat o prodloužení víz. Po příletu z Rarotongy jsme vyplnili veškeré potřebné dokumenty a zaslali na imigrační a začal měsíc obav. Na facebookových stránkách už začali psát další zájemci o prodloužení, že s tím měli problémy, neuznali jim všechny výplatní pásky apod. Tak jsme se už dost strachovali a vymýšleli plán B, který představoval komplikovanější a dražší verzi našeho pobytu, ale bylo by to reálné. Naštěstí jsme včera (15.11) oficiálně dostali víza a můžeme tu legálně být až do 6.března. Nemáme ovšem v plánu využít celou dobu, ale jen část do cca druhé poloviny ledna. Včerejší radost jsme oslavili pořádnou dávkou sushi.

Žádné další velké plány nás teď nečekají. V práci budeme pravděpodobně až do 20.12., poté Vánoce v Aucklandu a pak už jen posledních pár týdnů na Zélandu si užít v autě při cestování, na co se už hrozně těšíme.

Tak snad zase brzy.

Míša a Kuba

Zde opět pár fotek navíc:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8