Příspěvek č.19 - Ráj v Pacifiku
Kia Orana přátelé, čas nám letí a my jsme si našli konečně čas napsat další část týkající se našeho dobrodružství. Omlouváme se za prodlevu, ale v tiskárně se nám to pořádně rozjíždí, takže kromě práce, vaření, paření, uklízení, procházení fotek a videí, nakupování, fitka (zatím jednou) a občasného spánku, nemáme na nic jiného čas. Kdo to neví, v práci jsme si zařídili malou pauzičku na malou dovolenou. Nebyli moc nadšení a vlastně nám i dali konkrétní termín, kdy můžeme jet. Takže jsme od 10.10. do 20.10. vyrazili na dovču na Cookovy ostrovy, konkrétně na ostrov Rarotonga. Když už jsme tady na Zélandu, bylo v podstatě nutností navštívit nějaký ten ostrov v Pacifiku, ať už se jedná o Vanuatu, Tongu, Samou, Francouzskou Polynésii či jiné. My jsme si vybrali Cookovy ostrovy, protože jsme fanoušci reality show Kdo přežije a sérii z těchto ostrovů mám nejraději (viděl jsem asi tři), zároveň z vyjmenovaných ostrovů se na Rarotongu léta asi nejlevněji. Vzhledem k tomu, že jsme měli daný termín, stály nás letenky každého 500 NZD, přičemž dají se sehnat i za cca 350-400 NZD. Letěli jsme tedy ve čtvrtek po práci a vracet jsme se chtěli v neděli ráno následující týden, nicméně jsme si nevšimli, že i přesto, že let trvá necelé 4 hodiny, časový posun je zde 22 hodin zpět. Z toho vyplynulo, že letíme zpátky sice v noci ze soboty na neděli, ale v Aucklandu budeme až v pondělí v 5 ráno a musíme v podstatě ihned z letiště do práce. Nakonec se to ale zvládlo a v pondělí po návratu jsme v práci úspěšně předstírali činnost.
Asi pro představu něco o ostrově Rarotonga a obecně o Cookových ostrovech. Na "Kůkáčích", jak tomu odborně říkáme, žije cca 12 tis. obyvatel, přičemž 9 tis. jich žije na hlavním ostrově Rarotonga. Nevíme přesnou rozlohu a rozhodně to nebudeme kvůli článku hledat, ale na skútru se nám ho podařilo objet do hodiny. Ostrov má jednu hlavní silnici vedoucí okolo ostrova, přičemž uprostřed se nacházejí zelené hory a kopečky - viz ilustrační foto z googlu, protože sami jsme letěli v noci a bohužel jsme ostrov na vlastní oči z výšky neviděli.
Jezdí zde dva autobusy, jeden po směru hodinových ručiček a druhý, jak si nejchytřejší z vás jistě domyslí, proti směru. Platí se zde novozélandskými dolary, mají pouze vlastní dolarové a dvoudolarové mince, které mají tvar trojúhelníku a kytičky a mají stejnou hodnotu jako ty zélandské. V bezcelní zóně se dá sehnat dost levně alkohol (vyzkoušeno - koupili jsme litr Morgana za 26 dolarů), nicméně je zde poměrně draho. Některé potraviny stojí i dvakrát tolik co na Zélandu. Náš první nákup zahrnoval vodu, vejce, toustový chléb a marmeládu a platili jsme 30 dolarů, tedy asi 450 Kč. Snídaně jsme tedy řešili tímto způsobem, jinak jsme si většinou někde něco koupili, protože vařit se nevyplatilo. Další fakta vám asi neřekneme, takže se přesuneme k našemu pobytu tam. Ubytování je zde poměrně také drahé, nicméně to byla jedna z položek, na které jsme chtěli ušetřit, když je člověk stejně celý den pryč. Prvních 5 nocí jsme tedy strávili v nepříliš dobře hodnoceném hostelu, nicméně to bylo oproti očekávání poměrně super. Mimo to jsme si zde našli spoustu nových přátel - od myši, která se nám v noci zakousla v kuchyni do tousťáku, přes ještěrky vyhřívající se na zářivkách až po komáry sající nám náš rudý mok.
Pro druhých 5 nocí jsme se rozhodli mírně rozšoupnout a dát na doporučení kamarádů z práce a přesunuli jsme se do jednoho guesthousu na druhou stranu ostrova, což bylo cca 20 min od původního ubytování. Byla zde parádní zahrada s houpacími sítěmi, grilem a jednou moc milou až trochu vlezlou zélandskou paní, která nám furt cpala její jídlo, kterého se chtěla před odjezdem postupně zbavovat. Jednou se nás zeptala, zda si nedáme pizzu co dům dá. Nenapadlo nás, že na jedno těsto mrskne její kari s rýží, které nedojedla a na druhé špagety s rajskou omáčkou z konzervy......docela to překvapivě ušlo. První věc, co jsme potřebovali zařídit po příjezdu byl jejich řidičák na skútr. Od hostelu jsme si tedy stopli auto a vyrazili na policejní stanici, kde jsem vyplnil jednoduchý papír, vyfotil se, zaplatil 20 NZD a bylo hotovo.
Na skútru jsme tak mohli objíždět všechny pláže na celém ostrově a zkoušet, kde je nejlepší šnorchlování. Cookovy ostrovy jsou totiž oblíbeným místem na šnorchlování. Míša si kvůli tomu dokonce koupila podvodní kameru a musíme říct, že ty barvy rybiček stály za to a za celých 10 dní nás každodenní šnorchlování neomrzelo. Plavat a blbnout zde moc ani nejde, protože je to plné korálů a různých nástrah, na které můžete šlápnout.
Našim prvním jídlem byly rybí wrap a tuňákové "karpáčo" a bylo to úžasnýýýýý.
Druhý den jsme vyrazili dopoledne na minigolf, který byl takový dost obyčejný a asi nějak pokažený, protože Míša ze začátku vedla, naštěstí jsem nenechal vyjít na povrch mojí ženskou stránku a s pravou mužskou odhodlaností jsem jí to asi o tři šťouchy totálně natřel. Odpoledne byla většinou ve znamení šnorchlování, i když voda je tam poměrně studená, takže déle jak hodinku ve vodě stejně nevydržíte, proto jsme se cca od 4 odpoledně již pilně soustředili na výběr večeře. Zastavili jsme se také na "farmě" s cukrovou třtinou (rozuměj zahrada u domu napůl oblečeného padesátiletého místního občana opravujícího traktor), kde jsme si dali jeho super limonádu ze třtiny. Je to fakt lahůdka, určitě vyzkoušejte. Báli jsme se, že se zde budeme po pár dnech nudit, ale na každý den jsme nakonec měli nějaký super program. V sobotu ráno se konal velký místní trh, což jsme nemohli vynechat. Koupit kokos s brčkem je zde v podstatě nutností, jinak vypadáte podezřele. V nedalekém obchůdku také sprejovali kšiltovky na přání, které se mi hrozně líbily, a tak jsem si udělal radost a jednu tu mršku si pořídil. Nechat si nastříkat na čepici svoje jméno je prý dost sebestředné, tak jsem zvolil něco uctivějšího pro místní kulturu a zvolil jejich pozdrav uvedený v úvodu článku tedy "Kia Orana".
V neděli byl v plánu "velký" Cross Island track skrz ostrov na vyhlídku zvanou Needle neboli Jehla, bylo to parádní zpestření pobytu s parádním výhledem a zároveň docela fuška, protože se šlo po celou dobu po kořenech. Cesta skrz ostrov nám tedy zabrala cca 3 hodiny a zakončili jsme jí u vodopádů.
Večer jsme vyrazili na večerní market, který se koná několik dní v týdnu a byl v podstatě cca 100m od našeho budoucího ubytování v guesthousu. Na tomto trhu si lze zároveň domluvit tour s turtlemanem (želvákem) na šnorchlování se želvami, což jsme si nemohli nechat ujít a hned další den vyrazili. Na paddleboardech nás dovezli na okraj podvodního útesu, kde se želvy zdržují. Mrchy líné většinou leží jen na kamenech a nejsou pod vodou moc vidět, ale pár jsme jich viděli i plavat a byl to fakt úžasný zážitek.
Pro Míšu se jednalo o vlastně úplně první pořádné potápění v životě, a tak jsme museli zapracovat na její technice ponoru. No posuďte sami, dle mě je tam vidět jasný posun k lepšímu.
Po tomto zážitku jsme se už přesunuli do našeho druhého ubytování a protože tam byl gril, ihned druhý den jsme jeli do města koupit stejky z tuňáka, že si je sami ogrilujeme. Nevypadá to sice moc vábně, ale bylo to fakt moc dobré. Jako přílohu jsem si koupil místní "mayonnesse", což je obdoba našeho bramborového salátu a Míša vysomrovala od vlezlé paní rýži, protože bramborový salát, který já miluju, jí smrdí. Ano i Míša má stinné stránky, ale nezatracujte ji, a to i když teď uslyšíte následující příběh.
Následně jsme šli po půl litru rumu spokojeně spát, ale kolem půl 2 ráno jsem se musel jít vyčůrat. Míša bohužel cítila stejnou potřebu, a tak vyrazila chvíli po mě. Toalety byly společné v hale vzdálené cca 5 metrů od našeho pokoje, a tak Míša raději zavřela dveře, které se nějakou náhodou samy zamkly. Vyhnal jsem jí tedy naštvaně spát do obývacího pokoje a sám se je pokoušel otevřít kuchyňským nožem, ale jelikož nejsme v rodině bohužel žádní lupiči, podařilo se mi po půl hodině pouze ohnout nůž. Naštěstí byla okna zabezpečena pouze sítí na komáry, která byla přidělána gumou zapadlou ve spáře, takže vlézt dovnitř bylo lehké jako sebrat dítěti lízátko. Nasadit tu gumu zpět už ne. Demokraticky jsem pod nátlakem uznal, že vina je na obou stranách, jelikož, kdybych jí nevzbudil, na záchod by nejspíše nešla.
Také jsme si půjčili paddleboard a brázdili na něm širý oceán, neboť bez brýlí si připadáme hrozně daleko od břehu. Ke konci nám přišlo už moc jednoduché pouze stát a tak jsme dělali píč..iny.
Dalším bodem programu byla Island night, kterou nám opět doporučili kamarádi z práce Terka s Vaškem (tímto zdravíme do Austrálie nebo Asie nebo kde teď jste). Jednalo se o kulturní program s večeří a neočekávanou soutěží v tanci, kterou ale očekávaně Míša vyhrála. Večeře zahrnovala veliký bufet s jejich typickým ostrovním jídlem typu Ika mata (syrová ryba v kokosovém mléce), mayonnesse, ostrovním špenátem, krabem, vepřovým pupkem, tunákovým karpáčem a dalšími pochoutkami. Bohužel jsme to snědli dřív než se nám to podařilo vyfotit, ale fotku s panem organizátorem jsme stihli.
Pak nás postupně tahali na podium rozdělené na holky a kluky a nutili tancovat jejich tance, což Míše tak šlo, že nakonec byla vybrána do souboje s nějakým nímandem, kterého sfoukla jak svíčku a s přehledem se stala královnou večera a trochu tím tak zmírnila tu bolest týkající se bramborového salátu. Zde malá ukázka, jak to Míša rozjela na parketu.
Jinak jsme se tak přežrali, že nám bylo celou noc blbě. Další den jsme absolvovali plavbu po laguně s kapitánem Tamasem, která zahrnovala šnorchlování trochu dále od břehu s opravdu už celkem velikými rybami, oběd na pláži skládající se s rybího barbeque a grilovaným banánem s cibulí a zábavně-vzdělávací program o různých druzích kokosů, šplhu na palmu, pletení misek z listů, kterou mi kapitál HůHů daroval, apod.
Od té doby už v podstatě až do našeho odjezdu následující den vydatně pršelo, a tak jsme poslední den dovolené strávili pohodou, čtením knížek a čekáním na letadlo.
Zde ještě finanční shrnutí našeho pacifického dobrodružství, jelikož si Míša samozřejmě poctivě zaznamenávala každou zmrzlinu, co jsme spořádali. Celkově nás tato sranda stála cca 3 tis. NZD (45 tis. Kč), z toho:
Ubytování: 640 NZD
Doprava: 1226 NZD
Jídlo a pití: 652 NZD
Zábava: 418 NZD
Ostatní: 78 NZD (moje kšiltovka, ručník apod.)
Nelitujeme ani jednoho utraceného dolaru, počasí až na poslední den vyšlo parádně, šnorchlování bylo super. Snad jsme vám trošku té pacifické atmosféry přinesli i do vašich domovů a těšte se na další články z našeho putování a plánů na Zélandu, neboť jsme minulý prodloužený víkend navštívili další část Zélandu a zároveň zažádali o prodloužení našich víz, o čemž bychom vám chtěli v nejbližší době opět povyprávět. Mějte se famfárově.
Další velmi objemná část fotografií a možná i nějakých videí je k nalezení opět ve fotogalerii:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8
Asi pro představu něco o ostrově Rarotonga a obecně o Cookových ostrovech. Na "Kůkáčích", jak tomu odborně říkáme, žije cca 12 tis. obyvatel, přičemž 9 tis. jich žije na hlavním ostrově Rarotonga. Nevíme přesnou rozlohu a rozhodně to nebudeme kvůli článku hledat, ale na skútru se nám ho podařilo objet do hodiny. Ostrov má jednu hlavní silnici vedoucí okolo ostrova, přičemž uprostřed se nacházejí zelené hory a kopečky - viz ilustrační foto z googlu, protože sami jsme letěli v noci a bohužel jsme ostrov na vlastní oči z výšky neviděli.
Jezdí zde dva autobusy, jeden po směru hodinových ručiček a druhý, jak si nejchytřejší z vás jistě domyslí, proti směru. Platí se zde novozélandskými dolary, mají pouze vlastní dolarové a dvoudolarové mince, které mají tvar trojúhelníku a kytičky a mají stejnou hodnotu jako ty zélandské. V bezcelní zóně se dá sehnat dost levně alkohol (vyzkoušeno - koupili jsme litr Morgana za 26 dolarů), nicméně je zde poměrně draho. Některé potraviny stojí i dvakrát tolik co na Zélandu. Náš první nákup zahrnoval vodu, vejce, toustový chléb a marmeládu a platili jsme 30 dolarů, tedy asi 450 Kč. Snídaně jsme tedy řešili tímto způsobem, jinak jsme si většinou někde něco koupili, protože vařit se nevyplatilo. Další fakta vám asi neřekneme, takže se přesuneme k našemu pobytu tam. Ubytování je zde poměrně také drahé, nicméně to byla jedna z položek, na které jsme chtěli ušetřit, když je člověk stejně celý den pryč. Prvních 5 nocí jsme tedy strávili v nepříliš dobře hodnoceném hostelu, nicméně to bylo oproti očekávání poměrně super. Mimo to jsme si zde našli spoustu nových přátel - od myši, která se nám v noci zakousla v kuchyni do tousťáku, přes ještěrky vyhřívající se na zářivkách až po komáry sající nám náš rudý mok.
Pro druhých 5 nocí jsme se rozhodli mírně rozšoupnout a dát na doporučení kamarádů z práce a přesunuli jsme se do jednoho guesthousu na druhou stranu ostrova, což bylo cca 20 min od původního ubytování. Byla zde parádní zahrada s houpacími sítěmi, grilem a jednou moc milou až trochu vlezlou zélandskou paní, která nám furt cpala její jídlo, kterého se chtěla před odjezdem postupně zbavovat. Jednou se nás zeptala, zda si nedáme pizzu co dům dá. Nenapadlo nás, že na jedno těsto mrskne její kari s rýží, které nedojedla a na druhé špagety s rajskou omáčkou z konzervy......docela to překvapivě ušlo. První věc, co jsme potřebovali zařídit po příjezdu byl jejich řidičák na skútr. Od hostelu jsme si tedy stopli auto a vyrazili na policejní stanici, kde jsem vyplnil jednoduchý papír, vyfotil se, zaplatil 20 NZD a bylo hotovo.
Na skútru jsme tak mohli objíždět všechny pláže na celém ostrově a zkoušet, kde je nejlepší šnorchlování. Cookovy ostrovy jsou totiž oblíbeným místem na šnorchlování. Míša si kvůli tomu dokonce koupila podvodní kameru a musíme říct, že ty barvy rybiček stály za to a za celých 10 dní nás každodenní šnorchlování neomrzelo. Plavat a blbnout zde moc ani nejde, protože je to plné korálů a různých nástrah, na které můžete šlápnout.
Našim prvním jídlem byly rybí wrap a tuňákové "karpáčo" a bylo to úžasnýýýýý.
Druhý den jsme vyrazili dopoledne na minigolf, který byl takový dost obyčejný a asi nějak pokažený, protože Míša ze začátku vedla, naštěstí jsem nenechal vyjít na povrch mojí ženskou stránku a s pravou mužskou odhodlaností jsem jí to asi o tři šťouchy totálně natřel. Odpoledne byla většinou ve znamení šnorchlování, i když voda je tam poměrně studená, takže déle jak hodinku ve vodě stejně nevydržíte, proto jsme se cca od 4 odpoledně již pilně soustředili na výběr večeře. Zastavili jsme se také na "farmě" s cukrovou třtinou (rozuměj zahrada u domu napůl oblečeného padesátiletého místního občana opravujícího traktor), kde jsme si dali jeho super limonádu ze třtiny. Je to fakt lahůdka, určitě vyzkoušejte. Báli jsme se, že se zde budeme po pár dnech nudit, ale na každý den jsme nakonec měli nějaký super program. V sobotu ráno se konal velký místní trh, což jsme nemohli vynechat. Koupit kokos s brčkem je zde v podstatě nutností, jinak vypadáte podezřele. V nedalekém obchůdku také sprejovali kšiltovky na přání, které se mi hrozně líbily, a tak jsem si udělal radost a jednu tu mršku si pořídil. Nechat si nastříkat na čepici svoje jméno je prý dost sebestředné, tak jsem zvolil něco uctivějšího pro místní kulturu a zvolil jejich pozdrav uvedený v úvodu článku tedy "Kia Orana".
V neděli byl v plánu "velký" Cross Island track skrz ostrov na vyhlídku zvanou Needle neboli Jehla, bylo to parádní zpestření pobytu s parádním výhledem a zároveň docela fuška, protože se šlo po celou dobu po kořenech. Cesta skrz ostrov nám tedy zabrala cca 3 hodiny a zakončili jsme jí u vodopádů.
Pro Míšu se jednalo o vlastně úplně první pořádné potápění v životě, a tak jsme museli zapracovat na její technice ponoru. No posuďte sami, dle mě je tam vidět jasný posun k lepšímu.
Po tomto zážitku jsme se už přesunuli do našeho druhého ubytování a protože tam byl gril, ihned druhý den jsme jeli do města koupit stejky z tuňáka, že si je sami ogrilujeme. Nevypadá to sice moc vábně, ale bylo to fakt moc dobré. Jako přílohu jsem si koupil místní "mayonnesse", což je obdoba našeho bramborového salátu a Míša vysomrovala od vlezlé paní rýži, protože bramborový salát, který já miluju, jí smrdí. Ano i Míša má stinné stránky, ale nezatracujte ji, a to i když teď uslyšíte následující příběh.
Následně jsme šli po půl litru rumu spokojeně spát, ale kolem půl 2 ráno jsem se musel jít vyčůrat. Míša bohužel cítila stejnou potřebu, a tak vyrazila chvíli po mě. Toalety byly společné v hale vzdálené cca 5 metrů od našeho pokoje, a tak Míša raději zavřela dveře, které se nějakou náhodou samy zamkly. Vyhnal jsem jí tedy naštvaně spát do obývacího pokoje a sám se je pokoušel otevřít kuchyňským nožem, ale jelikož nejsme v rodině bohužel žádní lupiči, podařilo se mi po půl hodině pouze ohnout nůž. Naštěstí byla okna zabezpečena pouze sítí na komáry, která byla přidělána gumou zapadlou ve spáře, takže vlézt dovnitř bylo lehké jako sebrat dítěti lízátko. Nasadit tu gumu zpět už ne. Demokraticky jsem pod nátlakem uznal, že vina je na obou stranách, jelikož, kdybych jí nevzbudil, na záchod by nejspíše nešla.
Také jsme si půjčili paddleboard a brázdili na něm širý oceán, neboť bez brýlí si připadáme hrozně daleko od břehu. Ke konci nám přišlo už moc jednoduché pouze stát a tak jsme dělali píč..iny.
Dalším bodem programu byla Island night, kterou nám opět doporučili kamarádi z práce Terka s Vaškem (tímto zdravíme do Austrálie nebo Asie nebo kde teď jste). Jednalo se o kulturní program s večeří a neočekávanou soutěží v tanci, kterou ale očekávaně Míša vyhrála. Večeře zahrnovala veliký bufet s jejich typickým ostrovním jídlem typu Ika mata (syrová ryba v kokosovém mléce), mayonnesse, ostrovním špenátem, krabem, vepřovým pupkem, tunákovým karpáčem a dalšími pochoutkami. Bohužel jsme to snědli dřív než se nám to podařilo vyfotit, ale fotku s panem organizátorem jsme stihli.
Pak nás postupně tahali na podium rozdělené na holky a kluky a nutili tancovat jejich tance, což Míše tak šlo, že nakonec byla vybrána do souboje s nějakým nímandem, kterého sfoukla jak svíčku a s přehledem se stala královnou večera a trochu tím tak zmírnila tu bolest týkající se bramborového salátu. Zde malá ukázka, jak to Míša rozjela na parketu.
Jinak jsme se tak přežrali, že nám bylo celou noc blbě. Další den jsme absolvovali plavbu po laguně s kapitánem Tamasem, která zahrnovala šnorchlování trochu dále od břehu s opravdu už celkem velikými rybami, oběd na pláži skládající se s rybího barbeque a grilovaným banánem s cibulí a zábavně-vzdělávací program o různých druzích kokosů, šplhu na palmu, pletení misek z listů, kterou mi kapitál HůHů daroval, apod.
Od té doby už v podstatě až do našeho odjezdu následující den vydatně pršelo, a tak jsme poslední den dovolené strávili pohodou, čtením knížek a čekáním na letadlo.
Zde ještě finanční shrnutí našeho pacifického dobrodružství, jelikož si Míša samozřejmě poctivě zaznamenávala každou zmrzlinu, co jsme spořádali. Celkově nás tato sranda stála cca 3 tis. NZD (45 tis. Kč), z toho:
Ubytování: 640 NZD
Doprava: 1226 NZD
Jídlo a pití: 652 NZD
Zábava: 418 NZD
Ostatní: 78 NZD (moje kšiltovka, ručník apod.)
Nelitujeme ani jednoho utraceného dolaru, počasí až na poslední den vyšlo parádně, šnorchlování bylo super. Snad jsme vám trošku té pacifické atmosféry přinesli i do vašich domovů a těšte se na další články z našeho putování a plánů na Zélandu, neboť jsme minulý prodloužený víkend navštívili další část Zélandu a zároveň zažádali o prodloužení našich víz, o čemž bychom vám chtěli v nejbližší době opět povyprávět. Mějte se famfárově.
Další velmi objemná část fotografií a možná i nějakých videí je k nalezení opět ve fotogalerii:
https://photos.app.goo.gl/e9jG6nUYfYE4tXFz8
Parádní dobrodrůžo.Doufám,že už se těšíte na Issyk-kul.
OdpovědětVymazatParáda!!! Jako bych tam zase na chvilku byla. A problém "zabouchnuté dveře" mě vážně pobavil 😂😂Pozdravujte v práci a užívejte
OdpovědětVymazat